Vysoké Tatry – Baranní Rohy a Malý Ladový štít
První červencový víkend roku 1995 jsme vyrazili za tím, co máme rádi nejvíc – horolezectví ve Vysokých Tatrách. Parta ve složení Radek Prudič, Vladimír Prudič, Josef Vašíček, Pavel Hartman, Petr Šárka a„kočka“ (ne ta chlupatá, ale horolezecká přezdívka) naskládala výbavu do Fordu Transit a v půl desáté večer vyrazila směr Slovensko.
V Litomyšli přistoupili Petr s Pavlem, Joska s Klárkou – každý přispěl na cestu 300 Kč. Ve tři ráno jsme parkovali u paní Slobodníkové ve Výšných Hágách. Vlak ve 3:59 do Smokovců, krátké „spaní jak dudci“ u lanovky na Hrebienok a v 6:10 už míříme vzhůru. Pavel s Petrem jdou pěšo. Tatry nás vítají sluncem.
Výstup na Baranie rohy (2 586 m) Šádkova cesta západní stěnou
Cíl sobotního dne byl jasný – Baranie rohy (2 586 m). Od Téryho chaty, kam jsme dorazili za 1 h 50 min, jsme po rychlé „imitaci polévky“ (28 SK) a klobáse (40 SK) vyrazili na nástup.
Joska s Klárkou zvolili výstupovku přes Baranie sedlo a čekali na nás nahoře. My jsme se pustili do západní stěny Šádkovou cestou (IV–V). Skála suchá, pevná, lezení nádherné – přesně ten druh tatranského zážitku, kdy si uvědomíte, proč se sem vracíte.
Menší komplikace přišla dvě délky pod vrcholem – zapomenutý friend znamenal návrat slaňováním. Zdržení, ale bez následků. Vrchol, výhledy, krátký odpočinek a sestup.
Chata byla beznadějně plná, a tak jsme zvolili bivak pod Žltou stěnou, kterou druhý den lezli Petr s Pavlem (Cagašík VI+).
Neděle: Malý Ladový štít (2 608 m) a příchod bouřky
Ráno v sedm vstáváme, vaříme polévku a míříme údolíčkem pod Malý Ľadový štít (2 608 m). Joska s Klárkou opět volí sestupovou variantu přes sedielko, my s Radkem nastupujeme cestu Cestou k slunci (V).
Lezení? Opět nádhera. Tatranská klasika.
Tři délky pod vrcholem se však počasí mění. Bouřka přichází rychle. Mraky tmavnou, vítr sílí. Měl jsem obavy o Josku s Klárkou – v horách není prostor pro chyby.
Poslední dvě délky lezeme žebrem ve smyčkách bez jištění, zrychlujeme. Vrchol a přesně ve chvíli, kdy Pepa s Klárkou zahajují sestup, se potkáváme. Padají kroupy. Nad Tatrami sa blýská a hromy divo bijů a divoce.
Radkovi začínají „mravenčit“ vlasy – typický projev statické elektřiny před úderem blesku (tzv. Eliášův oheň). V tu chvíli si člověk naplno uvědomí, že bouřky v horách zabily už mnoho lidí.
Sestupujeme rychle, ale bezpečně.
Ústup v dešti a návrat domů
Odpoledne ještě krátký spánek v bivaku. V 16:30 balíme a utíkáme dolů. Déšť je příšerný, bouřka neutichá. Promokl jsem na kost.
Na lanovce alespoň topili, takže jsme trochu proschli. Poslední vláček v 19:45 dolů, ve 20:59 do Hágů pro auto. Po 22. hodině vyrážíme zpět do Čech. Domů přijíždíme ve 3:20 ráno.
Unavení. Šťastní. Živí.
- GPS: 49.546 19.12546
- Bivak pod Žlutkou
- Žlutá stěna,Baranní rohy, Malý Ledový štít
- Obtížnost. Cagašík 6+, Šádek 5-, Cesta k slunci 5
- Doprava: Vl.Prudič
- R.Prudič, Vl.Prudič, J.Vašíček, Klára, P. Hartman, P. Šárka.
- Termín 1.-2.7.95
- Časová náročnost
- Počet délek
- Slanění ,sestup
- Doporučené vybavení
- Další info
- INFORMACE A MAPA PŘÍSTUPU














